Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu schválilo dne 8. září 2021 následující právní větu (cit.): „Dohodu o narovnání podle § 1903 o. z. lze považovat za vkladu schopnou, má-li na jejím základě dojít k uznání (ne)existence některého z věcných práv uvedených v § 11 odst. 1 katastrálního zákona. “ vyslovenou v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2020, sp. zn. 24 Cdo 1810/2020 („Rozsudek“).
Dohodu o narovnání naopak nelze považovat za vkladu schopnou z hlediska katastrálních předpisů za situace, kdy na jejím základě dochází k „pouhému“ uznání existence či neexistence některého z práv uvedených v § 11 odst. 1 katastrálního zákona (tj. kupř. vlastnické, zástavní či předkupní právo), pokud dané uznání odpovídá stavu zapsanému v katastru nemovitostí.
K podrobnostem viz Rozsudek.