V soukromoprávních vztazích může osoba zcela oprávněně požadovat po jiné osobě, aby prokázala svou totožnost (kupř. předložením občanského průkazu nebo cestovního pasu), aniž by se takový požadavek opíral o výslovné a konkrétní zákonné zmocnění.
Typickým příkladem je požadavek hlavní recepce na prokázání totožnosti při vstupu návštěvníka do relativně uzavřeného kancelářského komplexu. V uvedeném případě rozhoduje především kritérium nezbytnosti, tedy zda lze prokázání totožnosti návštěvníka včetně případného záznamu jeho kontaktních údajů náležitě odůvodnit. Nejběžnějším důvodem přitom bude zpravidla možnost zpětného dohledání návštěvníků, pokud dojde ke vzniku majetkové škody nebo bezpečnostního incidentu.
Právě požadavek na prokázání se občanským průkazem působí v praxi potíže, neboť část veřejnosti se mylně domnívá, že takový požadavek může vznést jedině orgán veřejné moci, a to pouze v zákonem výslovně upravených situacích.
I v případě existence náležitých důvodů je však potřeba dodržet limity zásady minimalizace zpracování osobních údajů a další požadavky kladené platnou právní úpravou v oblasti ochrany osobních údajů.
Uvedené závěry potvrdil Úřad pro ochranu osobních údajů v souhrnném materiálu k prokazování totožnosti a zpracování osobních údajů, publikovaném dne 13. května 2021 formou tiskové zprávy.
V podrobnostech viz tisková zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů dostupná na https://www.uoou.cz/k-prokazovani-totoznosti-a-zpracovani-osobnich-udaju/d-50171